Ve světle dne se prochází stíny.
Živí se tím , co člověk vytěsnil.
Krmíme je vším, co se nehodí do obrazů dobrých
až jsou pak stíny větší a silnější než my.
Berou si tvář, kterou chtělo dobro jen pro sebe a ve světle dne se šklebí jeden na druhého.
A pak si myslíme, že jsme to my.