To nejtěžší na světě není samota, ale neschopnost žít. Protože když se bojíš života, jsi úplně sám.

To říká pták svému člověku.

Není to neschopnost žít a není to ani strach, co musíš překonat. Je to tvoje mysl, která se upíná na obrazy strachu a naučené kroky k tomu, jak se mu vyhnout a schovat se v liduprázdnu. My plameňáci a vodní ptáci se na tohle chování vás lidí díváme, když někdy přijdete k vodě a cítíme, jak vaše srdce touží žít. Chytáte se vlákýnek spojení se životem než zase utečete před sebou samými do temnoty uvnitř vnitřního vězení.

A dost!

Rozléhá se prostorem a výkřik boří stěny vymyšleného žaláře. Odněkud na člověka kouká husa. Spolu s pírky plameňáků, hedvábničky (to je prosím krásná slepice), se silou křišťálů a měsíčního kamene, ti člověče otevíráme cestu srdce k nám ptákům. Už se přestaň bát, protože to, čeho se bojíš už bylo.

Až budeš doopravdy chtít, vezmi pírka do ruky a zameť si ve svém prostoru.

Možná zas ucítíš svoje srdce bít.

Pak určitě začneš mít chuť jednoduše žít.

 

 

 

Mohlo by se Vám líbit…