Děti i dospělí potřebují čas od času vstoupit do světa fantazie a posbírat ty kousky sebe, které oživují lidské nitro a navrací světu barvy a vůně. S přáteli a dobrovolníky nadačního fondu Mosty Puentes se podařilo vyčistit pramen, který byl pohřbený pod starou skládkou. Spolu s pramenem se zrodil příběh Kamenice, psaný formou současné pohádky.
„Poslouchej mě dobře, řekl kůň. Vydáš-li se teď se mnou na cestu, bude to už napořád. Už nebudou oddělené světy. Tam, kam se vydáme, není čas, jak ho znáte vy lidi. Není tam budoucnost, minulost ani přítomnost. Když tam se mnou vstoupíš, poznáš svůj sen.“ To je to, co holčička chtěla. Kolem ní létali motýli, voněly chrpy a kohoutci, byl slyšet hukot včel a zpěv ptáků. Kůň zaržál a holčička slyšela uvnitř sebe jeho otázku: „Půjdeš se mnou za svým snem?“ Chtěla, ale bála se. „Když máš strach, nemůžeš vstoupit do lesa. Zůstaň na louce tak dlouho, dokud svůj strach neuvidíš.“ „Tak čeho se bojíš?“
