Opodál na velkém oválném kameni seděla žena. Byla to vlákna světel nočního nebe. Krásná bytost, zářivá ve všech světlech barev, k ní přistoupila a ukázala jí přadena, ve kterých byla celá zamotaná. Zatahala za vlákna, aby je srovnala, když se někde zkřížila nebo prověšovala. Občas v nich pak žena uviděla samu sebe a příběhy, které se staly nebo mohly stát. Přála si, aby se stalo, co se nestalo, a aby se nestalo to, co se stalo.
Naboba je bytost spodních světů. Miluje milování, je ztělesněním vášně, svůdnosti a poživačnosti. Je to bytost, která dokáže uspořádat a dát do rovnováhy své síly. Pak se stává matkou všech vod a jezer.
Její síla probouzí potlačené, aby se ukázalo, projevilo a uspořádalo. Máš sílu přijmout tuto sílu?
