Ve světle dne se prochází stíny.

Živí se tím , co člověk vytěsnil.

Krmíme je vším, co se nehodí do obrazů dobrých

až jsou pak stíny větší a silnější než my.

Berou si tvář, kterou chtělo dobro jen pro sebe a ve světle dne se šklebí jeden na druhého.

A pak si myslíme, že jsme to my.