Žena byla v obrazech života, kterému přadena dávala smysl. Nitě se stávaly cestou, po které do obrazů života vstupovala. Tam, kam vstoupila, obraz ožil. A tak se mohlo stát, že se dívka, vlastně moudrá žena, dostávala do míst, která neznala ani ona, ani nikdo jiný ve světě lidí.

Ocitla se ve světě původních sil. Vnímala dotek bezčasí a bylo jí dobře. Nikam nespěchala, nikde se nepotřebovala zastavovat. Ještě to nevěděla, ale moudrá žena v ní se vydala se pro život. Vydala se pro šťastný život.

Tak se narodila žlutá země, ta, která vypráví příběhy. V ní sídlí bohové vody, kteří mají sílu udržování rovnováhy. Příběhy žluté země oživují božské části v nás a to je nutné, aby žena mohla žít to, k čemu je. Bez toho jen bloudí v domněnkách.