V prostoru zakokrhal kohout.

Žena vnímala dotek bezčasí a bylo jí dobře. Nikam nespěchala, nikde se nepotřebovala zastavovat. Ještě to nevěděla, ale moudrá žena v ní se vydala se pro život. Vydala se pro šťastný život.

„Nikdy nevíš, do kterého směru tě život vezme.“

Něco ženu přimělo, aby se otočila. Dívala se na bytost, která napůl seděla ve vodě a opírala se o horu. Byla zahalená v ručně tkané látce se vzory, které jí pokračovaly na těle. V klíně držela kousek země.

Je to zrozený dar síly země.

A tak se nakonec se narodila černá země, úrodné a plodné srdce světa.