V prostoru bezčasí prolétl do temnoty kos.

Zevnitř zazářilo světlo.

Něco ženu přimělo, aby se otočila. Dívala se na bytost, která napůl seděla ve vodě a opírala se o horu. Byla zahalená v ručně tkané látce se vzory, které jí pokračovaly na těle. V klíně držela kousek země.

Je to zrozený dar síly země.

A tak se narodila černá země, úrodné a plodné srdce světa.