… na úvod
Postavy domorodých mužů, žen a dětí vnímám za úsvitu spíše jako posvátná zjevení z jiného světa na místě, kde se vlévá řeka do moře. Jsou oblečení do bílých látek. Někteří muži mají na hlavách čepice, připomínající koruny králů z pradávných časů. Ženy mají kolem krku červené šňůry perel. Ze všech vyzařuje něco tak krásného, že zůstávám stát opodál, mhouřím oči a vnímám, jak domorodé ženy v tichosti a beze slov hovoří s vodou. Jejich neslyšitelná slova děkují. Je cítit, jakoby ji laskaly, hladily a silou svých srdcí jí děkovaly za veškerý život. Nejen za ten svůj, svých rodin a svého kmene. Ony děkují za veškerý život stvořeného světa. Tato svá poděkování vkládají svýma rukama do malinkých chomáčků bavlny, které dávají mužům s čepicemi. Jsou to mamové, synové slunce, kněží původní duchovní tradice matky země. To oni strávili devět let svého života uvnitř země, v jeskyni a posvátných mužských domech, aby se naučili rozumět veškerému životu. Naučili se mluvit s vodou a rozumět tomu, co říká.
Poděkování, která připravují ženy, vkládají skrze fyzický prostor, kde se setkávají sladké a slané vody se zemí přímo bytostem vody. Ty nejsou běžným zrakem viditelné, citlivý člověk je může vnímat jako zvláštní pocit, jako kouzlo místa, kde je živá voda.
To jsou rezandos. V našich původních tradicích jim říkáme obětiny, dary bohům a zemi. Není to pro nás nic neznámého, jen se stalo to, že po mnoho staletí byli naši předkové nuceni své obětiny změnit na platby institucím.
Mamové mluví s vodou. Někteří jsou v podřepu, někteří stojí. Vnímám skupinku mužů, kteří v mé fantazii přímo hovoří s bytostmi vod světa. Jsou tam bytosti, které představují vody moří a oceánů, řek a potůčků, pramenů a podzemních vod. Jsou tam také bytosti, které zastupují vody lidí, jejich životy a to, jak se svými životy zacházejí. Tyto bytosti jsou zatížené a tmavé. Mamové s nimi hovoří a zjišťují, co je potřeba udělat, aby se život zachoval, aby se nedostal do kritické nerovnováhy, za jejíž hranic je už jen rozpad a zánik.
Sahy, zrozené dcery měsíce, sedí opodál pod stromy a z jejich kroužku je cítit klid a zároveň pohyb sil. Není divu. Připravují pagamentos. Přesně přeloženo jsou to platby. My jim říkáme dobrořečení. Připravují platby pro vyvážení nerovnováhy, pro to aby se obnovila rovnováha.
Pagamentos vypadají jako miminka. Srdcem je křišťál, rozdrcený v kamenném hmoždíři na prášek. Někdy je to kousek speciální mušle, která léčí sexuální chování lidí, jindy je to semínko stromu pro podporu plodnosti. Záleží na tom, o čem bytosti vody vypráví. Srdce balí ženy do chomáčku bavlny anebo zvířecích chlupů. To záleží na tom, do které části lidského světa svá dobrořečení směrují. Když jsou to city, použijí chomáček rostlinného materiálu. Když se jedná o instinkty, jsou to zvířecí chlupy.
Nakonec vše zabalí do listu kukuřice. Jako když matka balí novorozeně do zavinovačky. Takové miminko v sobě nese přání pro očistu vod života a světa.
Saha vloží miminka do ručně ušité tašky s černými pruhy a mamo pak předá platbu na místo, kde pramení vody života. V řeči kagaba je to Shikwakala.
Slunce už stoupá a ta zvláštní posvátnost, která vyzařuje ze skupinky domorodých lidí Kogi splývá se září slunce, jak se odráží na vodní hladině.
Dívají se mým směrem a já vnímám někde uvnitř v sobě jejich prosbu.
Vody světa je potřeba vyčistit a oživit. Jsou to především lidské vody, jsou to životy lidí tam, odkud přicházíš. Nás je málo na to, abychom všechno udrželi v rovnováze sami. Naučte se to dělat s námi. Objevte to, co už víte. Činy ukážou, že to víte.
O Příběhu Kamenice
Děti i dospělí potřebují čas od času vstoupit do světa fantazie a posbírat ty kousky sebe, které oživují lidské nitro a navrací světu barvy a vůně. S přáteli a dobrovolníky nadačního fondu Mosty Puentes se podařilo vyčistit pramen, který byl pohřbený pod starou skládkou. Spolu s pramenem se zrodil příběh Kamenice, psaný formou současné pohádky.
„Poslouchej mě dobře, řekl kůň. Vydáš-li se teď se mnou na cestu, bude to už napořád. Už nebudou oddělené světy. Tam, kam se vydáme, není čas, jak ho znáte vy lidi. Není tam budoucnost, minulost ani přítomnost. Když tam se mnou vstoupíš, poznáš svůj sen.“ To je to, co holčička chtěla. Kolem ní létali motýli, voněly chrpy a kohoutci, byl slyšet hukot včel a zpěv ptáků. Kůň zaržál a holčička slyšela uvnitř sebe jeho otázku: „Půjdeš se mnou za svým snem?“ Chtěla, ale bála se. „Když máš strach, nemůžeš vstoupit do lesa. Zůstaň na louce tak dlouho, dokud svůj strach neuvidíš.“ „Tak čeho se bojíš?“
Objednání
Výtisk lze zakoupit v rámci sbírkového prodeje Nadačního fondu Mosty – Puentes i na stránkách Ptačího atelieru.
Knížečka s Příběhem Kamenice nemá pevně stanovenou cenu. Můžete sami zvolit výši vašeho daru za dar, který prostřednictvím Příběhu Kamenice dostanete. Přispějete na provoz NF a také na odkupování či získávání do užívání pozemků, které jsou přírodními památkami nebo silovými místy s duchovním významem pro obnovení ekosystému i vnitřní rovnováhy lidí.
