Žena leží na louce zalitá září luny.

Nechává něhu, aby se jí dotýkala.

„Proč tomu tak není vždy? Ptá se do světa ptáků.

Sova letí v záři měsíce.

„Je čas, kdy se rodí něha.

Zaplní tvůj svět a všeho se dotkne.“