„Nikdy nevíš, do kterého směru tě život vezme.“

Něco ženu přimělo, aby se otočila. Dívala se na bytost, která napůl seděla ve vodě a opírala se o horu. Byla zahalená v ručně tkané látce se vzory, které jí pokračovaly na těle. V klíně držela kousek země.

Je to zrozený dar síly země.

Země kamenů je matkou jezer a dohlíží na svět lidí. Její síla je všude. Vdechuje všechno, co ve stvořeném světě dýchá. Její výdech dává to všechno do pohybu.

Mohlo by se Vám líbit…