Náhle zakokrhal kohout. Žena se zastavila s vlákny života ve svých rukou.
Ocitla se v červené zemi, která je zemí nemocí a léčení. Červená země nemá tvar ani ústa. Nežijí zde lidé. Je to prostor prozářený červenou barvou. Je to lůno prozářené srdcem. „V červené zemi nenajdeš lidi, ani jednotlivé ženy. Je to místo jednoty. I když ti teď připadá, že jsi tady ty, je tady ta, která je ženstvím. Vstoupíš-li do červené země, stáváš se ženstvím jako takovým. Červená země je zemí nemocí, smrti a léčení.“
