Říká se, že když chce člověk poznat, jestli je něco pravda nebo lež, poprosí o radu neviditelného lesního ptáka. Když je to, co si člověk myslí anebo řekne pravda, pták zazpívá dlouze uááááíííí. Ale když někdo lže anebo někdo někomu nalhává, ozve se krátké uá. Málokdo toho neviditelného lesního ptáka viděl. Ale lidi, kteří ho znají, vědí, že jim vždycky pomůže odhalit pravdu. Jednou jsem v tom lese, kde neviditelný pták žije, potřebovala zjistit pravdu. A tak jsem ho přivolala, aby mi pomohl ji poznat. Jenže jsem ho ani neviděla a ani neslyšela. Nemyslela jsem si, že neexistuje. Jenom jsem v sobě ucítila, že jsem byla spíš zvědavá než abych si upřímně přála znát pravdu.

Něco se ve mně prohloubilo, něco mi došlo a pak jsem na to zapomněla. Později odpoledne jsem se vydala do lesa. Na cestě jsem potkala muže, který v lese bydlí. Podával mi ocasní pero. „Tohle ti posílá neviditelný pták.“

A já nikoli ze své vůle, posílám ono ocasní pero neviditelného ptáka dál. Pero, kterým se ukázal mně posílám člověku, který potřebuje znát pravdu anebo prostě je člověkem, kterého si neviditelný pták vybral. Až ho potkám, možná uslyším dlouhé Uááááííííí. Do té doby to bude pravděpodobně jen krátké Uá.