kolekce TADY I TAM

V této kolekci dokončuji započaté příběhy. Dopřádám vlákna spojení, která za celých devět let tvoření naušnic vznikala. Stovky žen a několik mužů nosí .. anebo nenosí naušnice, které vznikly z hloubky učení domorodých lidí kmene Kogi. Přadena, která v nás propojují jejich živý svět s tím naším, trochu zapomenutým, zameteným a možná zamčeným pod nároky doby.
Teď už ten živý svět nosíme v sobě.
V lese zní totiž všechno dvakrát. Jednou zazní a pak se objeví.
„Nemůžu přeci měnit svoje návyky tak rychle.“ Řekla si žena dvakrát ve stejném dni. Zopakovala si to pro sebe ve své řeči a pak to pustila z hlavy.
„Stejně se pořád měním, stejně jako všechno kolem. Tak proč s tím nadělám takové cavyky?“
„Protože nemáš ráda čas.“ Ozve se hlas tak blízko, že skoro cítí, jak jí dýchá na krk. Ví, že za ní nikdo nestojí a přesto se jí zmocní pocit, že se jí každou chvíli dotkne.
„Čas tě nenechá jen tak něco obejít, oběhnout nebo předběhnout. Půjdeš hezky pomalu. Jenom jeden krok a dost. Počkej. Dýchej a všímej si. Čas tě nepustí ani o kousek dál než jsi právě teď. Věř tomu.“
Nemám ráda čas, opakuje si žena v lese velmi pomalu a dívá se, co uvidí.
„A co na to tvoje srdce?“
Ptáci se dívají přímo do srdce. Ani to nelechtá ani nebolí, jenom se něco otevírá.
Člověk cítí, co vidí a vidí, co cítí.

To, co v nás ožívá, už zaznělo v každém lese a v každé zemi.
„Láska je silnější než moc“ ozývá se stále jasněji.
Do stromů proudí vibrace slov a záchvěvy z ní.

Neboj se ožít a žít. Začni toužit žít. Slova nebo snad spíš obrazy za slovy vnikají do každé buňky jako voda, kterou nelze zastavit. Bráníš se jí a snažíš se ji udržet v uměle vytvářených koridorech? Pak voda změní směr a když to nejméně čekáš, objeví se s daleko větší silou. Je rychlejší než ty. Je mocnější než tvá moc. Je to voda života. Když s ní bojuješ, nežiješ. Když se jí bojíš, v hnilobě stojíš.
Když ji miluješ, životem jseš.
Vzpomeň si: Člověk cítí, co vidí a vidí, co cítí.
Myslíš si, že to, co vidíš není způsobeno tvým přičiněním?
Domorodí lidé nás pozorují. Sestoupili ze sněžných hor, aby nás našli mezi prázdnými. Někteří, dříve lidé, už nejsou lidé. Země si je vzala. Jejich podoba je tady, občas je možné je potkat, ale spíš jsou zavření někde mezi světy.
Jak se to stalo? Takoví lidé se ztratili sami sobě. Odešli od sebe a už se nevrátili. Tělo je udržováno podle návodu v provozním režimu. Země si je vzala.

„Nenech si nikým vzít přadeno, které jsi dostala. Po tomhle se v dnešní době shání většina lidí.“ Je to tvoje spojení se světem živých.

Zobrazuji všechny 4 výsledky