kolekce MOUDRÉ ŽENY V NÁS

Ve dne pírka sovích ptáků přebírám a v noci ke mně promlouvají jejich příběhy.
Chceš najít sílu posunout se z místa, kde jsi uvízla?
Poslechni si co říkají ženě, která se svázala do přaden své minulosti a neví, jak dál. Zapomněla totiž na dar síly země a všechnu pozornost dává tomu, co se stalo anebo nestalo.

Opodál na velkém oválném kameni seděla sova a držela něco v pařátech. Byla to vlákna světel nočního nebe. Žena k ní přistoupila a ukázala jí přadena, ve kterých byla celá zamotaná. Sova držela jejich konce a tkala z nich pásek. Podívala se na ženu očima jako nejhlubší temnota a předala jí tkaní. Tělo ženy se nadechlo a její ruce začaly tkát přadena snu. Její vědomí se pohybovalo ve vláknech uvnitř těla. Občas sova zatahala za vlákna, aby je srovnala, když se někde zkřížila nebo prověšovala. Občas v nich pak žena uviděla samu sebe a příběhy, které se staly nebo mohly stát. Přála si, aby se stalo, co se nestalo, a aby se nestalo to, co se stalo.
Dívala do hloubky vesmíru v očích sovy a slyšela, jak říká:
„Díváš se, jako bys věděla, co je správně. Tady to máš ale popletené. Zastavila jsi vlákno času.

Žena byla tak zaujatá předením a zapředením se do toho zvláštního rozhovoru, že si skoro nevšimla, že uběhl čas dne a začalo se smrákat. Ve stavu věčnosti totiž čas není, jak by si toho mohla taky všimnout. Jenom se stalo, že myšlenky začaly jedna po druhé mizet a z lesa zahoukala sova. Žena tkala a tkala. Přadena jí klouzala mezi prsty jako horské říčky mezi kameny. Předla, zpívala a viděla, jak její nitě dostávají tvar, pevnost a směr. Byla v obrazech života, kterému přadena dávala smysl. Nitě se stávaly cestou, po které do obrazů života vstupovala. Tam, kam vstoupila, obraz ožil. A tak se mohlo stát, že se dívka, vlastně moudrá žena, dostávala do míst, která neznala ani ona, ani nikdo jiný ve světě lidí.
Ocitla se ve světě původních sil. Vnímala dotek bezčasí a bylo jí dobře. Nikam nespěchala, nikde se nepotřebovala zastavovat. Ještě to nevěděla, ale moudrá žena v ní se vydala se pro život. Vydala se pro šťastný život.

„Nikdy nevíš, do kterého směru tě život vezme.“
Něco ženu přimělo, aby se otočila. Dívala se na bytost, která napůl seděla ve vodě a opírala se o horu. Byla zahalená v ručně tkané látce se vzory, které jí pokračovaly na těle. V klíně držela kousek země.
Je to zrozený dar síly země.

Zobrazuji všech 5 výsledků